Rozpad partnerského vztahu je vždy velmi bolestivý. Pokud se rozcházejí lidé, kteří nemají děti, jejich rozchod může být definitní a jako partneři došli na konec své společné cesty. Rozpad partnerského vztahu rodičů dětí není a nemůže být nikdy koncem, ale je začátkem další dlouhé cesty, kterou zmítají nejrůznější emoce, pocity ztráty sebedůvěry, nedostatek informací a otázka, co bude dál. Kde budeme bydlet, jak to vše zvládnu, co bude s dětmi, kam budou chodit do školy, dovolím jim setkávat se s novou tetou od tatínka?

Rodiče a jejich děti se ocitají v situaci, kterou neznají, nikdy v ní nebyli, kladou si spoustu otázek a zpočátku vůbec neví, jak jejich život bude vypadat dále. Do jejich životů vstupují sociální pracovnice, advokáti, soudy, zkrátka lidé, kteří je v tuto chvíli provází jejich situací.

Všichni z nich mluví o nejlepším zájmu dítěte.

Je nejlepším zájmem rodič, který více vydělává, zajistí dítě po všech stránkách materiálně, ale je tak pracovně vytížený, že dítě vidí pouze večer a ráno, kdy se pouze mihne ve dveřích a rozloučí se? Je nejlepším zájmem rodič, který žije v malém bytě, má nízký příjem, ale denně vaří, pere, chystá svačiny, ale také denně převrací každou korunu a je velmi úzkostlivý?

Nejlepším zájmem dítěte je to, že oba rodiče spolu po překonání všech negativních emocí dokážou společně komunikovat, domlouvat se a hlavně být tu oba pro své dítě, přestože se jejich partnerské cesty rozešly. Dítě potřebuje oba rodiče stejně. Může potřebovat Vaši pomoc při plánování svých kroužků, dárků pro kamarády i druhého rodiče, při oslavě narozenin a dalších pro něj důležitých věcech. Pokud rodiče neumí, nechtějí nebo nejsou schopni na sobě pracovat, vytvářejí stále nové a nové argumenty a sbírají nové podněty, aby ukázali, že ten druhý není stejně dobrý rodič, dítěti tím vzniká velmi těžká situace. Často se setkáváme s tím, že jeden z rodičů argumentuje tím, že ten druhý se vlastně o dítě nikdy nezajímal, neměl na něj čas, věnoval se jen práci a svým koníčkům. Pokud měl o víkendu u sebe dítě, všimne si po návratu druhý rodič jen toho, zda má čisté věci, zda nemá žádnou oděrku, zda něco u druhého rodiče nezapomněl. Mezi rodiči se vytváří nedůvěra a konflikt.

Konflikt mezi rodiči znamená pro dítě velkou tragédii, je to narušení jeho pocitu bezpečí, jeho jistot, protože se hádají jeho nejbližší a nejdůležitější bytosti. Ty, které ho mají chránit. Dítě pociťuje nejistotu, strach, úzkost a postupně se naučí vytvářet si obranné mechanismy. Vztahy mezi dětmi a rodiči jsou tímto konfliktem velmi narušeny a konflikt mezi rodiči často přeroste do konfliktu rodinného. Zaměstnáni jsou tímto často prarodiče, kamarádi, další příbuzní. A konflikt dále bobtná a narůstá. 

Rodiče zaměstnávají sociální pracovníky, posílají stále nové důkazy proti druhému rodiči, natáčí si každé předání na mobil, atakují policii, své právníky a soudy. V tuto chvíli je už nic jiného nezajímá a žijí jen pomstou proti druhému rodiči. Často nejsou už schopni vidět, že je jejich dítě jiné, jinak se projevuje. Může být více zamlklé, nebo naopak reagovat podrážděné, být agresivní vůči svým vrstevníkům, dopouštět se drobných krádeží. V noci se může pomočovat (tichý pláč dítěte), zažívat noční děsy a trpět nechutenstvím. Může rovněž dojít útěku z domova, při němž dítě zažívá obrovský strach.

Děti nerozumí situaci, vytváří si své teorie a hlavně cítí se být samy. Problémy, které u dětí, jejichž rodiče mezi sebou vedou destruktivní válku, mohou být vážné a dlouhodobé.

Aby děti mohly fungovat, potřebují stabilitu a jistotu, potřebují vědět, kam patří, co se teď děje a jak to bude vypadat po rozvodu rodičů. Pokud mají být rodiče dětem oporou, potřebují sami mít ošetřené své potřeby. Vyplatí využít pomoci svých přátel, psychologa, advokáta, který podporuje dohody a hledat další způsoby, které nám pomáhají, když pociťujeme stres. Přáním všech dětí je, aby rodiče, i když už nemohou být spolu, byli tady pro ně, dokázali spolu slušně mluvit, spolupracovat domlouvat se na všem, co jejich dítě potřebuje.

Rodiče, ideál je oba, by si měli s dětmi sednout a vysvětlit jim, co se u nich doma děje, co se pro ně bude měnit, jak to teď bude vypadat. Během hovoru ujišťovat děti, že stále jsou jejich rodiče a vždycky budou a že jsou tu pro ně. Děti potřebují vědět, kde budou teď bydlet, kam budou chodit do školy, na kroužky, prostě vše, co zůstává a co se mění.

Hovor musí rodiče vždy přizpůsobit věku dětí, jejich schopnostem pochopit danou situaci. Jako pomůcka existuje moc hezká kniha Dva domovy. Menším dětem mohou rodiče situaci vysvětlit pomocí her, kresby… podle toho, co jejich dítě preferuje.

Důležité je mluvit hezky a s úctou i o druhém rodiči, respektovat se navzájem, plnit domluvené věci. Nevyužívat slabiny toho druhého rodiče a nepoukazovat na ně před dětmi, nezesměšňovat druhého rodiče apod.

Vladimíra Havlíková

Aktivity projektu Pomoc rodinám ohroženým domácím násilím a rodinnými spory jsou podpořeny z dotačního programu Rodina.