Jóga jako dobrodružná cesta k sobě

Rozvíjet své tělo a mysl, to chce pokaždé poctivý trénink, víru a … správný dech... Pokud možno pravidelný a hluboký. Jenže kolik z nás dýchat vůbec neumí?

Po rozhovoru s Marií Jordánovou jsem si uvědomila, že málo je někdy moc a moc zase někdy málo. Naše schopnosti, které nevyužíváme leží jen tak, ladem. Díky digitalizované době se vzdalujeme přírodě i sami sobě. A když cítíme něco jako intuici nebo telepatii, udiví nás to nebo to dokonce považujeme za něco nadpřirozeného. Přitom ještě pro naše prababičky byl bohatý vnitřní život a duševní schopnosti běžnou součástí života. Dnes žijeme v záplavě nových impulzů a informací. To nám často brání ve schopnosti se koncentrovat na to důležité, totiž sami na sebe. Možná máme taky pocit, že to tolik nepotřebujeme nebo zkrátka - nemáme čas. Nebo odvahu?

I Marie Jordánová byla zaneprázdněná, všechno chtěla stihnout a jako většina žen, být perfektní. Denní kolotoč složený z práce, rodiny, domácnosti, zvládala. Její priority však změnila jóga. Stačilo, když ji jednou unavenou a téměř vyhořelou cestou z práce překvapil v autobuse mezi unavenými obličeji jeden spokojený, zářící. Její kamarádka jela z kurzu jógy.... O tom, jak si i v nabitém programu našla denně čtyři a půl hodiny na cvičení, a jaké to je projít si velkou a náročnou změnou, jak nyní vnímá své tělo a jak správné dýchání změní kvalitu vašeho života, si můžete přečíst v našem rozhovoru.

Maruško u Vás jednoznačně platí, že když se chce, všechno jde. Jak se to stalo?

Zjistila jsem, že jóga, její praktikování, je dobrá pro můj osobní rozvoj. A předávání dál je zároveň moje poslání. Předávám jen to, co sama praktikuji, s láskou! Když člověk dělá to co má, čas dostane najednou nový rozměr, je jako nafukovací…Důležité je zastavit se v tom shonu dnešního způsobu života. Často se tak bohužel děje nedobrovolně, zastaví nás až nemoc. Pak se ptáme – proč se to stalo, kde jsem udělal chybu, kdo vlastně jsem, odkud přicházím a co tu vlastně dělám, kam jdu? S těmito a podobnými otázkami už jsme na té správné cestě do svého nitra a začíná nám úžasné a jedinečné dobrodružství.

A jak vypadá to hledání uvnitř sebe?

Jde právě o to prvotní zastavení, odpoutání se od rušivých vlivů běžného konzumního života. Jóga je jedna z cest. Často vnímáme jógu jako tělesné cvičení, přitom její pozice (ásany) jsou jen malou částí celé jógy. Budu citovat jednu z definic, co znamená jóga: „Pracují-li mysl, emoce a tělo harmonicky se skutečným já, pak se teprve jedná o jógu“. Jóga je spíš způsob života, kde principy a praktiky slouží jako základ duchovního života. Ale teď pozor! Jóga je naprosto nenáboženská, byť si ji lidé většinou spojují s budhismem. Ve skutečnosti záleží na jedinci čím svoji duši naplní. Důležité je systematicky na sobě pracovat, přemýšlet, ale také relaxovat, meditovat… V začátcích jsem cvičila pouze hathajógu (tělesné a dechové cvičení). Bolela mě záda a abych mohla vůbec fungovat, cvičila jsem čtyři a půl hodiny denně. Přitom jsem se starala o rodinu, chodila do práce, studovala… Vstávala jsem hodně brzy a než začal můj pracovní den, měla jsem už tři hodiny odcvičeno. Navečer další hodinu a půl. Ten čas mi přinesl neskutečně mnoho, přísun energie, postupně se mi zlepšovalo zdraví. Když to chcete, tak to uděláte, když to nechcete, výmluva se vždycky najde. Je to hodně o organizaci a o ochotě obětovat něco ze svého pohodlí.

KDYŽ SE ZMĚNÍ KVALITA VAŠEHO ŽIVOTA

Co to vynaložené úsilí s vámi udělalo?

Moje tělo začalo lépe fungovat a rozvíjela jsem schopnosti, které jsem v sobě přirozeně měla. Objevily se nové duchovní dimenze, zážitky jsou však velmi individuální. Svámí Vivékananda říkal: „Těžko vám mohu vysvětlit jak chutná med. Až ho ochutnáte, budete vědět.“ Začala jsem sebe samu vnímat jinak. Uzdravila jsem se, přestala mě bolet záda.

NEDOSTATEK ČASU JE VĚČNÉ TÉMA DNEŠNÍ DOBY

Proč není snadné v sobě svoje schopnosti a dary objevit, naopak plníme spíše určitá očekávání a přizpůsobujeme se?

Je to do velké míry dáno výchovou. Myslím, že je dobré děti méně nutit a nic nelámat přes koleno. Spíše jim více naslouchat a vnímat jejich potřeby a touhy. Mít více porozumění a respektu pro své potomky je to minimum, co můžeme udělat. Každá doba je totiž jiná a naše děti se rodí do jiných podmínek, než byly ty naše. Je zvláštní, že díky různým vymoženostem bychom měli mít více času – máme třeba jednorázové plenky a komunikujeme rychleji, přesto nám čas stále chybí. A vlastně nemáme čas si ani vzájemně naslouchat. Zároveň však je důležité nastavit dětem určité mantinely, učit děti pravidlům nejen společnosti, ve které žijeme, ale v první řadě pravidlům neměnným, duchovním. Jsme uspěchaní, vrtkaví, neklidní. A lékem na toto je třeba jóga.

MOHU PŘEDÁVAT JEN TO, CO SAMA DOKÁŽU

Z pohledu učitele, co je v józe důležité?

Každý učitel jógy má svůj styl, kterým jógu předává. Jsem členkou Unie jógy a směr, kterým se zabývám se nazývá Rádžajóga, královská cesta. Při učení jógy je důležité mít ráda své žáky, plně respektovat je i sebe, dávat upřímně a s láskou ze sebe to nejlepší, čeho jsem schopna. Jinak – jóga je cesta…neustále se učíme, žáci i učitelé, Mistři…a to je na tom to krásné. Neustálý proces zdokonalování se. To vědomí učí člověka býti pokorným. Protože před tím největším Mistrem jsme si všichni rovni.

Jóga oplývá příběhy a tak vám k tomu jeden příhodný povím. Povídá Slunečnice Sedmikrásce: "Podívej se na mne, jak zářím a jsem velká. Ty jsi jen taková maličká, skoro nic…“ Sedmikráska odvětí: „Proč porovnáváš mě se sebou? Porovnej nás obě se Sluncem a uvidíš, že z tohoto úhlu pohledu ten rozdíl mezi námi dvěma nebude žádný.“

VŠECHNO MÁ SVŮJ ČAS A SVÉ MÍSTO

A jak jste se dostala k tomu, že jógu vyučujete?

Jógu cvičím již 32 let, z toho 26 let jako cvičitelka a učitelka jógy. Impulz založit oddíl jógy u nás v Kunovicích vzešel od mojí paní profesorky Věrky Matuštíkové. Respektovala jsem její „příkaz“ a oddíl jógy založila. Tehdy to byla novinka, velké boom, najednou přišlo přes padesát lidí… Neměla jsem tehdy tolik zkušeností, ale daly jsme do toho, společně se svou kamarádkou, maximum chuti a odvahy, čas, finance i další vzdělávání (to ostatně trvá pořád). Dnes mám už několik svých nástupců.

Všechno má svůj čas a své místo, jen je potřeba se tomu otevřít. Často říkám, že jsme slepí a prozíráme v momentě, kdy se obrátíme do svého nitra. Za svůj úspěch v pracovní oblasti považuji to, že jsem našla odvahu začít jógu dělat profesně. Vážím si všech, kteří mě povzbudili.

DÝCHAT SE NAUČÍ KAŽDÝ, KDO MÁ TRPĚLIVOST

Základem jógy je dech, můžete nám prozradit, jak se naučit dýchat?

Je třeba si uvědomit, že plíce jsou jediný orgán, který můžeme přímo ovládat a to právě dýcháním. Představte si, že plíce rozdělíte na tři části – spodní, střední a horní. Musíte se naučit dýchat do každé z nich. Pak jednotlivé části dechu spojit. Tady  je však lepší odborný dohled. A to je teprve základ.

Když se člověk naučí dýchat, co mu to přinese?

Mnozí lidé dýchají jen povrchně a zásobují se nedostatečně kyslíkem i pránou, takže to nestačí oživit jejich nervový systém a krevní řečistě…Pomalé a vědomé dýchání celými plícemi přináší zdraví fyzické i duševní. Velice stručně řečeno. Kvalita života se se správným dechem zásadně změní.

Jak dlouho tedy trvá, než se naučíme dýchat?

Je to individuální, někdo hned a někdo za delší dobu. Ale pokud máte trpělivost, naučíte se to.

(Mluvíme o základní plném jogínském dechu. Je to startovní čára, na tomto základě se teprve potom učíme pránajámě, tedy řízenému dechu).

A poslední otázka, jak chápete lidské tělo?

Jako nejkrásnější šaty pro naši duši. Oblečete je a pak, až dokončíte svoji pozemskou pouť, je vysvlečete, protože duše je věčná... Jsme všichni součástí nejvyšší Inteligence, která vše stvořila...

Naše tělo je dokonalé přesně pro nás. Je tím, co právě teď potřebujeme... Nemusíme si tedy cokoliv dělat z toho, jak vypadáme...

Děkuji za rozhovor,

Zuzana Vandame