Narození dítěte je radostná událost, která vždy přinese do rodiny (větší či menší) změny. V případě pěstounských rodin jde ale o změnu, na kterou je třeba se zavčasu připravit. 

Na narození biologického dítěte by měli pěstouni (= náhradní či noví rodiče) připravit nejen děti v pěstounské péči, ale i sebe samotné. Přijetí nové situace totiž nemusí vždy proběhnout v pořádku a hladce, ale mohou se objevit i určitá úskalí a potíže. U dětí v pěstounské péči je větší riziko, že se budou příchodem biologického dítěte pěstounů cítit ohroženy více než jejich vlastní děti. Může ale samozřejmě nastat i situace, kdy přijetí narozeného dítěte dítětem v pěstounské péči proběhne bez problémů a na nového sourozence se těší. 

Děti v pěstounské péči mohou být traumatizované ze své původní biologické rodiny. Zažily ztrátu jistoty v rodině, nefungující rodinu, opuštění či ztrátu rodičů. Tedy to, co by mělo být pro dítě přirozenou samozřejmostí a jistotou. Proto mohou tyto děti na jakékoliv změny v rodině, jako je například narození dítěte, reagovat velmi citlivým způsobem a je potřeba jim věnovat péči.

Pouto mezi dítětem a rodičem či pečující osobou se nazývá vazba. Dítě, které se od narození cítí stále v bezpečí a je s láskou a spolehlivostí vychováváno pečující osobou, bude mít utvořenou pevnou vazbu navozující pocit jistoty. Takové dítě ví, že rodiče tu budou pro něho a dá se jim věřit. Naopak děti, které strávili první měsíce v životě v nepříznivém prostředí, kdy pečující osoby byly jakkoliv nepřítomny nebo děti zanedbávaly, mají problémy s utvářením pevné vazby. Tyto děti si mohou vytvořit představu, že pečující osoba a svět jsou nepřátelské, nejisté a nedůvěryhodné. Potřebují od pěstounů nebo jiné pečující osoby spoustu lásky, vlídnosti, laskavosti, ale také pravidla a hranice.

Adaptace dětí v pěstounské péči na novou situaci je důležitý proces. Mnohdy si neumí představit příchod nového člena rodiny. Je důležité projevy dětí sledovat a případně je řešit.

• U dětí se mohou objevit projevy jako je například hněv, úzkost, strach, nejistota, žárlivost, plačtivost, agresivita, smutek, nespavost, noční můry, hyperaktivita, neklid a další potíže. Někdy se mohou děti uzavřít více do sebe, projevovat se odtažitě, směřovat zlost proti sobě. Hněv se může obrátit také navenek a dítě se začne chovat agresivně k dospělým, popírat autoritu rodiče, zlobit, objeví se problémové chování ve škole. U dětí v jakémkoliv věku se může zhoršit školní prospěch, objevit zapomínání, záškoláctví. Ze zdravotních obtíží se mohou objevit různé bolesti (hlavy, břicha), střevní potíže, nevolnosti, zhoršení nebo objevení kožních potíží (ekzémy, svědění, vyrážky).
• Může se stát, že dítě na změny v rodině nebo nové situace reaguje chováním, kdy se může zdát, že se vrátilo na dřívější vývojovou úroveň. U mladších dětí se může objevit například cumlání palce, pomočování, separační úzkost, strach ze školky nebo školy, strach spát samo ve svém pokoji, strach z odloučení, které doposud zvládalo a podobně.
  

Pokud jsou potíže vážnějšího charakteru, jako jsou například problémy se spánkem, sebepoškozování, sebevražedné tendence, výrazně agresivní chování, časté odmítání jídla, tělesné bolesti a další vážné potíže, je vhodné vyhledat odbornou pomoc.

• Pro rodiče (= pěstouny) je důležité k situaci přistupovat tak, aby se dítě v pěstounské péči necítilo narozením biologického dítěte ohrožené. Je důležité myslet na pocit jistoty.
• Je zásadní, abyste mluvili s dítětem o tom, že jeho místo v pěstounské rodině se narozením dítěte nemění a vy jako rodiče ho máte pořád stejně rádi. Děti potřebují vědět, že si na ně rodiče udělají čas a věnují jim pozornost i po příchodu miminka. Potřebují také pocit, že jsou pro rodinu nadále důležití.
• Buďte k dítěti laskaví, starostliví a ve svém vedení přímí. Dítě potřebuje zažívat situace, ze kterých se může učit, jak rodina drží pospolu.
• Věnujte dítěti v pěstounské péči dostatek pozornosti, vnímejte jeho potřeby a poskytujte prostor pro jeho otázky a dodejte ujištění.
• Podporujte v dítěti pocit, že může rodičům (pěstounům) důvěřovat, svěřit se. Dítě potřebuje mít pocit, že se na rodiče může spolehnout.
• Dejte prostor všem otázkám dítěte. Je důležité dítěti také dodat odvahu ptát se na věci, na které potřebuje znát odpověď nebo které ho trápí. U malých dětí často přichází otázky postupně.
• Dejte dítěti dost času, když bude chtít o tématu mluvit. Buďte k dítěti trpěliví a otevření.
• Důležité je děti nehodnotit. Naslouchejte tomu, co potřebují, co cítí a jak si věci představují. Přijměte jejich pocity, jsou přirozené.
• Děti mohou prožívat své obavy jako skutečnost. Nepodceňujte a nebagatelizujte strach a emoce dětí.
• Pojmenujte s dítětem pocity, které cítí, a podle toho s ním můžete rozvíjet rozhovory. Například pokud dítě cítí strach (může to být ale jakýkoliv jiný pocit) z nové budoucí změny v rodině, můžete zaměřit povídání následovně. Ptát se: Čeho přesně se bojíš? Jak poznáš, když se bojíš? Jak je ten strach velký (dítě může popsat nebo ukázat rukama)? Co můžou druzí udělat pro to, aby ses nebál? Cítíš strach v bříšku, v hlavě, v nohách, v rukách nebo jinde? Co bys nejradši udělal, když máš strach? Co ti jindy pomohlo, když ses bál? Co můžeme udělat my rodiče, aby se nebál? Můžete dítěti povědět i svoji vlastní nějakou zkušenost se strachem v minulosti a jak jste ji zvládli. Dítě může také namalovat svůj strach. Větší děti mohou napsat své pocity na papír. Takto můžete s dítětem mluvit o jakékoliv jiné emoci.
• Pocit bezpečí u dětí pomáhá zajišťovat zachování co nejvíce rutinních činností a aktivit dítěte, na které je zvyklé a které doposud fungovaly.
• Dítě si může vybrat den v týdnu nebo některé dny v měsíci, kdy bude s rodičem trávit určitý čas samo. Bude mít rodiče jen pro sebe. Společně mohou jít na výlet, sportovat, hrát si, věnovat se libovolné činnosti.
• Zapojujte dítě do různých společných aktivit, hrajte si a chvalte. Hravost znamená bezpečí a má velký ozdravný vliv na děti.

Aktivity projektu Biologické dítě pěstouna a děti svěřené do péče jiné osoby – konečně v centru zájmu jsou podpořeny z dotačního programu Rodina MPSV.