Možná jste někdy slyšeli, že každý je tak trochu „autista“ a každý druhý je „adeháďák“. Existuje mnoho mýtů kolem těchto odborných diagnóz a také mnoho vědeckých výzkumů a osobních příběhů lidí s těmito „nálepkami“. Je také mnoho knih a doporučení, jak přistupovat k lidem s ADHD (Porucha pozornosti s hyperaktivitou) a PAS (Porucha autistického spektra), avšak výrazně méně materiálů, které inspirují lidi s těmito „nálepkami“, jak si poradit sami se sebou. Proto vznikl projekt JSEM JAKÝ JSEM, který vybízí k „dobrodružství sebeobjevování“. Tým rodinného centra Akropolis v Uherském Hradišti se zaměřil na podporu mladých lidí s ADHD a PAS v lepší orientaci ve vlastních potřebách a prožívání. Metaforami jako „turbomyš, žárovka nebo trigger“ a svými osobními zážitky popisují mladí lidé s ADHD a PAS, jak se jim daří nebo nedaří zvládat každodenní realitu. Třídílný videodokument JSEM JAKÝ JSEM se snaží, s týmem odborníků (psycholog, speciální pedagog, psychoterapeut a sociální pracovník) i osmi mladými lidmi s uvedenými diagnózami, přiblížit problematiku sebepojetí a života s diagnózou.

Diagnóza ADHD a PAS není „konečná“. Autoři projektu JSEM JAKÝ JSEM otevírají perspektivu pro osobnostní vývoj s „nálepkou“ skrze proces zkoumání sebe sama vedoucí k přijetí vlastní identity – jak se svými slabinami, tak přednostmi. A na příkladech ukazují, že je možné provádět konkrétní změny na třech úrovních – tělesné vnímání, cítění a myšlení. Mladí lidé se mohou inspirovat devíti dovednostními kvalitami a vyzkoušet si různé postupy. Přistoupit k člověku s ADHD a PAS dle odborné diagnózy může pomoci lépe jej pochopit, ale zároveň může způsobovat vidění skrze „nálepkový filtr“. Možná pak nevidíte člověka s jeho kvalitami i rezervami, ale spíše „porouchaného“ člověka. A to způsobuje mnohé vnitřní zmatky, předsudky, změny v chování, komunikaci apod. Mnozí rodiče dětí či mladých dospělých s uvedenými diagnózami by mohli vyprávět. Každý člověk s ADHD a PAS je jedinečný, stejně jako každý „zdravý“ člověk. Od dob filmu Rain Man (1988), který ovlivnil pohled na autismus, se mnohé změnilo.

Příběhy mohou obohatit, ale také vést ke zkresleným závěrům, jako v tomto případě. Proto zde uveďme dvě inspirativní osobnosti. Gábor Maté (kanadský lékař, psychoterapeut, spisovatel, muž s diagnózou ADHD) vyjadřuje optimismus ohledně neurologického vývoje dětí a dospělých s ADHD a nabízí možnosti podpůrných programů. Mary Temple Grandinová (americká etoložka, ochránkyně zvířat, spisovatelka a žena s autismem) přednáší po celém světě, publikuje o autismu a usiluje o destigmatizaci autistů. Oba tak přibližují ADHD a PAS z úhlu vlastní zkušenosti i vědecké odbornosti. Mgr. Jakub Vávra, Ph.D., který je vedle doktorátu, také nositelem „nálepky“ ADHD na závěr dokumentu JSEM JAKÝ JSEM vzkazuje: Naučte se přijímat se takoví, jací jste. I se všemi divnůstkami, jinakostmi a tím krásným vybočením, které se nesnažte potlačit. A kašlete na to, že vám ostatní říkají, že to máte dělat jinak. Najděte si svou kvalitu, v čem jste jiní, v čem jste originální, jděte za tím a to podporujte. Najděte sami sebe!!!
Autor: Zdeněk Vilímek, Akropolis, 11/2023