Když se řekne patchwork, většina z lidí si představí tradici sešívání přikrývek z různorodých kusů látek tak, aby ve výsledku tvořili nejen oku lahodící, ale i plně funkční celek. Takové deky jsou spojeny s jistou tradicí, ale i s emocemi, nejčastěji těmi příjemnými, a v jejich objetí se člověk rázem cítí dobře. A přesně tak fungují i patchworkové rodiny. V dnešní době, kdy je rozvodovost zhruba na 45 %, a počty rozpadů nesezdaných rodičovských párů nejsou nikterak statisticky sledovány, je vysoce pravděpodobné, že se s patchworkovou rodinou setkáme na vlastní pěst.

Jsou to rodiny, které tvoří partneři a případně i jejich děti z předchozích vztahů. Všichni tito členové jsou více či méně poznamenáni zážitky z předešlého rozchodu a rozpadu rodiny. Nesou si v sobě mnohá zranění, ale taky očekávání, strachy a obavy. A také předsevzetí, čeho se již nikdy nechtějí dopustit, anebo naopak co budou dělat oproti minulému jinak. Nejprve do vztahu vstupují dva dospělí partneři, kteří se společně sžívají a utváří si vzájemné pouto. Učí se si vzájemně důvěřovat, respektovat se. V ideálním případě se učí i bezvýhradnému přijetí jeden druhého. Slaďují své životní styly, pracovní nasazení, koníčky, společně budují sny a představy o budoucnosti. Toto všechno je ale rovněž zahaleno rouškou „tajemna“ - co na to děti. Jak přijmou nového partnera v životě svého rodiče? Jak přijmou partnerovy děti? Právě seznamování dětí s novým partnerem, a případně s jeho dětmi, bývá zatěžkávací zkouškou každého nově vznikající ho sešívaného vztahu.

Právě oblast rodičovství a výchovy bývá mnohdy kamenem úrazu sešívaných rodin, kdy „moje“ děti nereagují zrovna nejlépe na partnera nebo „tvoje děti”. V případě, že do této konstelace přibude ještě nějaké „naše“ společné dítko, máme k dispozici nestabilní třaskavý materiál. Nový partner rodiče nesupluje chybějícího otce či matku dítěte, ale i tak je významným výchovným prvkem. Je velmi důležité, aby si toho byl vědom, a dítěti partnera bylo jasně a srozumitelně komunikováno, jaká pravidla jsou v dané domácnosti nastavena, že je do chodu domácnosti plně zapojeno, stejně jako do případného upgradu pravidel. Současně je žádoucí, aby bylo s dítětem vyjasněno, že nový partner není soupeř v závodě o pozornost rodiče, jelikož povaha jejich vztahu je jiná než rodič-dítě. Nenechme se ale mýlit tím, že jen dítě má nějaké povinnosti. I nový partner musí být schopen, a hlavně ochoten, respektovat, že jeho druh nebo družka mají i jiné citové vazby a že jejich dítě je pro ně důležité. Proto není žádoucí, aby jej vnímali jako vetřelce, ale spíše jako obohacující prvek v životě. Nový partner opravdu nemá za úkol nahradit původního rodiče, ale být jakousi jinou variantou, rozšířením, výchovného vzoru pro dítě v jeho rozvoji. Je velmi důležité, aby partner - pokud chce, aby byl sám respektován - respektoval i dítě z předchozího vztahu. Zde by se dal velmi vhodně aplikovat Kantův imperativ, tedy „nečiň druhým to, co nechceš, aby dělali oni tobě“. 

Nejtěžší pozici v sešívané rodině má každý rodič, který na jednu stranu buduje nový vztah, na druhé straně kultivuje vztah se svými dětmi a i nadále zůstává ve spojení s bývalým partnerem. Je proto velmi důležité, aby se žádná ze zúčastněných stran necítila upozaděna či jinak diskriminována. Vybalancovat takové situace není vůbec snadné a klade na každého nemalé nároky. Je třeba, aby vhodně sděloval, co si přeje a co ne, jaké jsou jeho možnosti a co očekává od ostatních. Stejně jako musí jasně a srozumitelně komunikovat i své potřeby a emoce. Taková aktivita je nesmírně náročná a vyžaduje spoustu dovedností, které člověk ani zpočátku nemusí považovat za nutné pro život. Je dobré si uvědomit, že žádná situace není bezvýchodná a rodiny se v ní nemusí topit. Stačí se podívat na internet, kde se mnohé organizace zabývají oblastí patchworkových rodin a rády poskytnou zájemcům prostor k tomu, aby jejich život dostal nový rozměr.

Bc. Adéla Kneslová, ESPEDIENTE, z.s.

Aktivity projektu Podpora nejen ohrožených rodin na Uherskohradišťsku jsou podpořeny z dotačního programu Rodina.