Krásný nový rozvod - tak nazval Petr Třešňák (RESPEKT) článek o cochemské praxi ze 3. 6. 2017.   Od roku 2017 se cochemská praxe aplikuje v řadě soudních regionů, při okresních soudech v ČR. Do výčtu okresních soudů, kde je praxe v nějaké podobě aplikována můžeme zahrnout také OS v Kroměříži, OS Brno, OS Brno-venkov, OS ve Vsetíně (včetně pobočky ve Valašském Meziříčí) a OS v Hodoníně.

Málokdo, kdo se dostane do situace rozpadu vztahu ví, co obnáší rozvod nebo rozchod - obzvláště, pokud mají partneři společné děti.

Je přirozené, že dokud člověka tato situace nepotká, nezajímá se o ni. Odborníci z řad soudců, pracovníků Orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) i odborníci v pomáhajících profesích (sociální pracovníci poskytující poradenství, psychologové, mediátoři, aj.) a dokonce i advokátů, už většinou jsou obeznámeni s pojmem cochemská praxe (interdisciplinární spolupráce) a tím, jak se situace v oblasti rozvodů v některých částech ČR za poslední roky významně proměnila a proměňuje. Pro rodiče vlastně není důležité vědět, jestli vyjmenovaní zástupci odborných profesí vůči nim uplatňují nějaké specifické postupy. Mají ale své potřeby, jejichž naplnění může právě zmiňovaná cochemská praxe naplnit.

"Čeká mě rozvod, co se bude dít?  Mám se bát, že ztratím své dítě? Budu po rozvodu v nevýhodě, když budou moje životní podmínky horší než druhého rodiče? ? Bude někdo prověřovat jaký jsem rodič? ? Bude někdo hodnotit druhého rodiče? Pomůže mi někdo? Kdo mi zaručí, že všechno proběhne dobře a bude to v nejlepším zájmu mého dítěte?  Bude po rozvodu už konečně klid?

CO MĚ PŘI ROZVODU ČEKÁ:

Manželé, kteří mají společné děti, musí před samotným rozvodem manželství projít tzv. opatrovnickým řízením (řízení ve věci úpravy poměrů nezletilých a dětí po rozvodu). Nesezdané páry, které mají společné děti svůj rozchod soudní cestou nemusí řešit vůbec. Výsledkem tohoto řízení je rozsudek, ve kterém je popsáno, jak budou rodiče pečovat o společné děti po rozpadu svého vztahu. V zákoně jsou uvedeny tři typy péče:

• péče společná
• péče střídavá
• péče jednoho rodiče

Jeden z těchto typů péče se objeví v rozsudku. Rozsudek může být vyhotoven na základě dohody rodičů, např. když předkládají společný návrh (už jsou dohodnutí) nebo se jim podaří i za pomoci soudce a OSPOD nebo odborné pomoci, domluvit v probíhajícím řízení. Rozsudek může být soudcem vyhotoven také na základě jeho autoritativního rozhodnutí. Když se rodiče nejsou schopni domluvit, rozhodne soud, jak budou poměry dítěte uspořádány.

TYPY PÉČE

Společná péče je možná jen v případech, kdy se na ni oba rodiče domluví. Ve většině případů se ve společné péči neurčuje ani výživné. Předpokládá se, že rodiče budou schopni se na péči o děti bez problémů domlouvat.

Společná péče je ideální, pokud mají rodiče mezi sebou dobrou komunikaci a nejsou v konfliktu. Ponechávají si velkou míru svobody, spolu s ní ale přijímají i veškerou odpovědnost, že takovou péči zvládnou. Je potřeba mít na paměti, že cokoliv je jednou v oblasti péče a výživy upraveno soudně, je při změně potřeba opět soudně upravit (až do 18 let věku dítěte).

Střídavá péče může být symetrická (dítě pobývá střídavě u rodičů v rovném poměru) nebo asymetrická. Obecně se považuje za střídavou péči takový poměr péče, kdy je dítě u jednoho z rodičů od 30% více a u druhého pak zbytek poměrné části. Pokud klesne poměr pod 30% času, mohou se rodiče setkat s tlakem ze strany soudu, aby rodiče zvolili péči jednoho z rodičů. Ve střídavé péči se vyměřuje výživné a to i v případech symetrické střídavé péče. Při rozhodování o výši výživného je totiž potřeba zohlednit také celkové životní poměry rodiče. Dítě má ze zákona nárok na stejnou životní úroveň jako jeho rodič.

Společná a střídavá péče nejlépe zohledňují potřebu dítěte, aby se na jeho péči a výchově podíleli oba rodiče v co možná nejvyváženějším poměru. Dítě potřebuje s oběma rodiči zažívat všední den, podílet se s každým z nich na plnění běžných povinností, které život přináší. Tímto způsobem se učí životní role (žena, muž, otec, matka), které bude jednou samo žít a naplňovat.

Péče jednoho z rodičů (někdy také chybně nazývaná výlučná nebo výhradní péče) znamená, že dítě pobývá z větší části svého času u jednoho z rodičů. Tento rezidenční rodič přebírá ve velké míře odpovědnost za každodenní život dítěte, jeho výchovu a péči. Má na dítě větší vliv, ale přebírá také větší zátěž, která může být na úkor jeho pracovních možností, volného času a (nového) partnerského života. I péče jednoho z rodičů může být uspořádána tak, že dítě tráví s oběma rodiči dost času i v běžném (nevíkendovém/prázdninovém) režimu a oba se na jeho péči fakticky podílí. V tomto typu péče se někdy soudně určuje styk dítěte s druhým rodičem. Stanoví se přesné dny a časy, kdy se bude dítě s druhým (nerezidenčním) rodičem vídat. To se děje zejména v případech, kdy se rodiče nejsou schopní domluvit nebo nerezidenční rodič nemá důvěru v rezidenčního rodiče, že bude jeho styk s dítětem umožňovat a podporovat.

NEJLEPŠÍ TYP PÉČE

Rodiče často hledají nejlepší typ péče pro své dítě po rozvodu. Takový typ péče už měli, když byli spolu a společně ve vzájemné lásce se o dítě starali. Jakýkoliv typ péče po rozvodu už bude horší. Přesto může mít jejich dítě šťastné a spokojené dětství pokud jeho rodiče nebudou v konfliktu, budou spolupracovat a dovolí svému dítěti mít rádo oba své rodiče.

PRŮBĚH ŘÍZENÍ

Délku a průběh řízení ovlivňují do značné míry rodiče. Podle toho, jak rychle se jim podaří dospět k dohodě, která je nejlepším výsledkem řízení. Pokud jsou rodiče domluveni a jsou připraveni se o všem důležitém co se týká jejich dítěte, domlouvat se i dál (po rozvodu) je to ten nejlepší předpoklad pro šťastné dětství jejich dítěte.

Řízení začíná většinou podáním návrhu na úpravu poměrů dítěte/dětí po rozvodu na soud. Návrh může být společný, předkládaný oběma rodiči, kde avizují svou dohodu a uvádí, jak chtějí o dítě dále pečovat. Pokud jsou rodiče domluveni a chtějí využít právního poradenství, mohou za tímto účelem oba společně oslovit jednoho advokáta, který jim poradenství poskytne (nemůže pak jednoho nebo druhého zastupovat u soudu, pokud by se mezi nimi rozhořel konflikt).

Následuje ustanovení kolizního opatrovníka (zpravidla jím je OSPOD), který zastupuje dítě a hájí jeho zájmy v řízení a stanovení termínu prvního jednání. V místech, kde postupují dle interdisciplinární spolupráce (cochemské praxe) většinou ještě rodiče dostanou před prvním jednáním základní edukaci (psycho-sociálně-právní poradenství) k této životní situaci. Základní edukace může být poskytována skupinově (seminář pro více rodičovských párů) nebo individuálně pro konkrétní rodičovský pár. V některých soudních regionech, kde aplikují cochemskou praxi, předchází prvnímu soudnímu jednání Jiný soudní rok (JSR). Jde o možnost neformálního jednání soudce/soudkyně s rodiči, bez taláru, v jiné než jednací místnosti, za účasti OSPOD, ale např. i dalších rodinných příslušníků apod. JSR může využít soudce jako nástroj pro „práci s rodiči” v situaci rozvodu kdykoliv, záleží to na jeho uvážení a rozhodnutí. JSR umožní soudci/soudkyni promluvit s rodiči neformálně, zjistit příčiny jejich případného konfliktu, domluvit se na zatímním uspořádání poměrů dítěte, rozklíčování dalších důležitých skutečností, které je potřeba pro realizaci porozvodového rodičovství vyřešit. Při jiném soudním roku (od slova jinak rokovat) nelze vynést rozsudek. Pokud se rodiče při JSR domluví, nařídí soudce jednání, při kterém rozhodne, vynese rozsudek, který odráží rodičovskou dohodu. Dohodu je dobré doplnit vypracovaným rodičovským plánem. Ten pomůže rodičům uvědomit si, o čem všem se budou muset v rámci porozvodového rodičovství ve vztahu ke svému dítěti domlouvat.

Pokud nejsou rodiče po JSR nebo prvním jednání domluveni, většinou navazuje poradenská edukace nebo jiný druh odborné pomoci, který má za cíl pomoci rodičům vyřešit jejich konflikt, resp. dílčí problémy, které jim brání v dohodě. Rozsah této poradenské pomoci by měl být vždy časově ohraničený s jasně vymezeným cílem. Zásadním předpokladem pro úspěch jakékoliv odborné pomoci je ochota rodičů měnit své postoje, vzdávat se svých představ a upřednostňovat zájmy dítěte. Skrze naplňování jeho potřeb hledat konkrétní řešení a shodnout se na nich.

Více informací k průběhu řízení nebo rolích jednotlivých subjektů, zapojených do řešení situace rodičů a dětí při rozvodu najdete na www.cochem.cz

CO JE V COCHEMSKÉ PRAXI JINAK?

Cochemská praxe vznikla z potřeby pomoci dětem a jejich rodičům lépe situaci rozpadu vztahu rodičů zvládnout a zabránit tomu nejhoršímu, co se může stát: narušení nebo ztráta vztahu dítěte k jednomu z rodičů.

Chci-li někomu pomoci, musím vědět, v jaké situaci se nachází, co je pro tu situaci typické a jaké má obvykle takový člověk potřeby. Pak se musím ptát, jaké možnosti mu pomoci reálně mám. Kde jsou a v čem spočívají limity té pomoci?

CO JE V COCHEMSKÁ PRAXE:

• nehledá lepšího rodiče, oba jsou pro dítě důležití, jejich vzájemný vztah se v průběhu dětství přirozeně proměňuje. Dítě je potřebuje a chce (pokud je mu to dovoleno a umožněno) oba ve svém životě;
• nezpochybňuje rodičovské kompetence rodičů v situaci rozvodu. Do doby rozvodu byli většinou dost dobrými rodiči, s respektující podporou jimi mohou být i po rozvodu;
• vrací odpovědnost do rukou rodičů. Spolu s odpovědností jim dává důvěru, respekt, prostor a podporu při zvládnutí převzetí plné odpovědnosti za nastalou situaci a její řešení;
• vymezuje hranice (pojmenovává, co je a co není žádoucí chování rodičů - s ohledem na jeho dopady na dítě);
• poskytuje rodičům důležité informace (aby se mohli rozhodovat s vědomím důsledků svých rozhodnutí;
• zprostředkovává komunikaci mezi rodiči a učí je nastavit si pravidla a způsoby ohledně komunikace i do budoucna;
• hodnotí specifické rodičovské kompetence - provést své dítě co nejlépe rozpadem vztahu rodičů a v rámci spolupráce sdílí informace z práce s rodiči, aby se (ne)ochota ke vzájemné spolupráci a domlouvání se odrazila ve výsledku řízení;
• je transparentní a dobře srozumitelná (postup je pro rodiče předvídatelný, dostanou dostatek informací a chápou, jaké dopady bude mít jejich neúspěch na jejich dítě i je samotné - jsou vedení k přijetí důsledků svého neúspěchu - akceptaci soudního rozhodnutí.

SITUACE ROZPADU VZTAHU RODIČŮ

Jak říkával doc. Matoušek, jde o druhou nejtěžší životní situaci v našem typu kultury. Tou vůbec nejtěžší s vysokým traumatickým potenciálem je úmrtí blízké osoby. S tím se vyrovnáváme každý jinak dlouhou a jiným způsobem, ale většinou s podporou širší rodiny nebo jiných blízkých osob. Navíc jde o situaci ukončenou, která se nám do života dále prolíná jen do té doby, než se nám podaří se s ní vyrovnat.

Naproti tomu při rozpadu vztahu rodičů se rodina rozdělí, každý prožívá tuto krizovou situaci v podstatě sám nebo s podporou, kterou je schopen si pro sebe zajistit. O vzájemné podpoře nemůže být řeč. Nejméně zdrojů podpory má v této situaci dítě, protože jeho hlavní dva zdroje podpory (máma a táta), přestávají, jako zdroje podpory kvůli svému konfliktu a tím, že jsou sami plně v krizové situaci, fungovat.

Tato krizová situace nese poměrně vysoký traumatický potenciál, to znamená, že se může na dotyčných a jejich psychickém a fyzickém zdraví do budoucna značně podepsat. Dobrá zpráva je, že pokud rodiče svůj rozchod/rozvod dobře zvládnou, následky pro jejich dítě mohou být zcela minimální. Pokud to nezvládnou, je fér přiznat si, že negativně podepisují na zdraví svého dítěte. O  šťastném a spokojeném dětství (to si většina rodičů pro své děti přeje) nemůže být ani řeč.

TYPICKÉ ZNAKY TYPICKÉ KRIZOVÉ SITUACE

Při rozvodu se jedná o vnější krizi, která přináší změny a ztráty, které významně ovlivňují život rodičů i dětí. Většina lidí v této krizové životní situaci je zaplavena emocemi. Ty pak významně ovlivňují jejich chování a rozhodování. V každé životní situaci, která představuje extrémní psychickou zátěž, většina z nás ztrácí náhled na své vlastní chování.

K základním potřebám dospělých patří:

• zorientovat se v situaci:
  • obecně - dostatek relevantních informací (zajistí nejlépe edukace rodičů)
  • ve svých emocích
• pojmenovat své potřeby
• získat pomoc někoho, kdo mi poskytne náhled na mé chování, bude nestranně ale kriticky korigovat mé představy a usměrňovat mé postoje a chování 

K základním potřebám dětí patří:

• zorientovat se v situaci:
  • obecně - dostatek relevantních informací (zajistí kolizní opatrovník nebo odb. pomoc určená dítěti)
  • ve svých emocích
• pojmenovat své potřeby
• získat pomoc někoho, kdo mi pomůže:
  • najít mé vlastní zdroje opory (u sebe sama/v širší rodině/ mezi kamarády)
  • při komunikaci s rodiči
  • projít soudním řízením
  • přijmout ztráty, které pro mě rozpad vztahu mých rodičů přinese
  • adaptovat se na změny, které mne čekají / které už prožívám

Jak situaci dítě zvládne záleží na jeho vlastní odolnosti a na intenzitě a délce rodičovského konfliktu. Čím delší a intenzivnější konflikt mezi rodiči, tím více negativních následků pro dítě.

MOŽNOSTI POMOCI RODIČŮM A DĚTEM

Obecně platí, že pomoci lze jen tomu, kdo si pomoci nechat chce. Základní motivací k pomoci je porozumění, co mi nabízená pomoc může přinést, jaký výsledek lze očekávat, jak mohu sám/sama přispět, čím (jakým chováním a svými postoji) v přijetí pomoci nebo úspěchu pomoci bráním. Tuto základní motivaci u rodičů lze docílit právě dobře koncipovaným poradenstvím (edukací rodičů) v samém začátku řízení. Na ní se pak v průběhu řízení podílí i soudce a OSPOD (v roli kolizního opatrovníka - zástupce dítěte v řízení). Všichni, kdo se snaží ovlivnit rodiče v tom smyslu, aby za sebe nenechali rozhodovat jiné, aby se naučili domlouvat a domluvené kvůli dítěti dodržovali.

U pomoci dětí platí, že poskytování pomoci by mělo být vždy (až na výjimečné případy) spojeno zároveň s odbornou prací s rodiči. Pokud se po poskytnutí pomoci dítě vrátí do stejného konfliktního, jeho potřeby nerespektujícího prostředí, ve kterém bylo, pak se pomoc bude míjet účinkem. Situace dítěte se možná naopak ještě zhorší. Jednoduše řečeno, pokud chci pomoci dítěti v situaci rozpadu vztahu rodičů, musím často docílit změny v chování a postojích jeho rodičů nebo jednoho z nich k celé situaci.

Jaké jsou druhy pomoci:

• základní a navazující edukace (odborné rodinné poradenství jehož součástí může být podpora rodičů při vypracování rodičovského plánu)
• mediace (pomoc při vypracování dohody a/nebo rodičovského plánu porozvodového rodičovství)
• spolupráce s psychologem
  • na řešení orientovaná;
  • krátkodobá/dlouhodobá;
  • individuální/párová/se zapojením dítěte;
    
    
• (psycho)terapie
  • vedená kvalifikovaným odborníkem – psychoterapeutem;
  • individuální/párová/rodinná; 
  • krátkodobá (do tří měsíců)/střednědobá/dlouhodobá (nad 6 měsíců).
    
    
• právní služby
  
  
• specifické služby pro děti 
  • - individuální, např. interaktivní počítačový program určený pro terapeutickou práci s dítětem Archipelago, který vyvinula Games4Therapy, s.r.o.;
  • - skupinové, např. podpora dětí v rozvodové situaci v rámci vrstevnické skupiny – organizace Jak Dál? z.s., která vyvinula kroužek Dětský průvodce světem rozvodu;
  • - kombinované programy pro rodiče a děti zároveň jako např. v programu Dítě v centru zájmu, který poskytuje v Brně SPONDEA, z.ú. nebo Rozchodem rodina nekončí, kterou v Praze realizují ve spolupráci Aperio, společnost pro zdravé rodičovství, z.s. s Ligou otevřených mužů (LOM)

LIMITY POMOCI RODIČŮM

Pomoc rodičům v rozvodové/rozchodové situaci tedy spočívá v poskytnutí:

• informací (poradenství);
• podpory (při vyrovnání se s touto životní situací, zvládání změn a přijetí ztrát);
• nastavení fungování rodičů v rámci porozvodového rodičovství;
• podpora v dodržování dohodnutého.

Jediným nepřekročitelným limitem je neochota rodičů měnit své postoje a domlouvat se, i přesto že už vědí (co svým chováním způsobí svému dítěti) a umí (dostali podporu jak situaci řešit).  Jediným, kdo ve skutečnosti může naplnit nejlepší zájem dítěte v řízení, jsou jeho rodiče. Jen oni mohou dát dítěti to, co od nich potřebuje a na co má dokonce ze zákona nárok.

Pokud se o své dítě budou chtít soudit většinu jeho dětství, neexistuje bohužel moc, která by jim v tom zabránila. Jedinou možností je pak začít na dítě nahlížet jako na ohrožené intenzivním a přetrvávajícím rodičovským konfliktem a začít se zabývat otázkou jeho odebrání. Taková řešení jsou už ale jen ta nejhorší ze všech špatných, které je „stát” nucen dělat v případech, kdy se rodiče nejsou schopni o péči o jejich děti domluvit.

TRANSPARENTNOST— PŘEDVÍDATELNOST — EVIDENCE-BASED PŘÍSTUP 

COCHEMSKÁ PRAXE se opírá o principy, které vymezují přístup k rodičům a dětem v situaci rozpadu vztahu rodičů a vychází z vědeckých studií a prověřených teorií. Tyto pochází od odborníků ze zahraniční i ČR ze všech tří oblastí, kterých se rozvodová/rozchodová situace dotýká: právo, psychologie a sociální práce. Některé z nich shrnují odborná rodinně-právní sympozia, které organizuje Justiční akademie (vzdělávací orgán soudců a soudních pracovníků). Vytváří platformu pro diskuzi odborníků ze všech tří zmíněných vědních disciplín. Renomovaní odborníci pak formulují odborná stanoviska vymezující postupy v rámci české praxe.

Díky jednotnému přístupu k rodičům a dětem dochází k profesionalizaci postupů a zamezení vlivu vlastních hodnotných systémů, zkušeností nebo předsudků vůči rodičům, jejich výchovným stylům aj., odborníků z řad soudců, pracovníků OSPOD a pomáhajících profesí, kteří se s rodiči v této situaci setkávají. Do této životní situace totiž vstupujeme s velkou mírou s vlastní životní zkušeností. Každý z nás je něčím dítětem, mnoho z nás má partnerskou nebo rodičovskou zkušenost.

V cochemské praxi je jasně stanoven postup, včetně lhůt a role každé z profesí, která do spolupráce vstupuje. S transparentní deklarací toho, jak bude řízení probíhat, vytváří odborné profese (soud, OSPOD, odb. poradenství, aj.) závazek vůči rodičům, že se mohou spolehnout na respektující a férový přístup. Pak už je jen na rodičích, zda tuto příležitost uchopí ve svůj prospěch a podaří se jim vykročit na cestu dobrého porozvodového rodičovství.

autorka článku: Markéta Nováková