STŘÍDAVÁ PÉČE
Střídavá péče. Pro některé modla, pro jiné noční můra. V posledních letech je střídavá péče opatrovnickými soudy nařizována velmi často a platí za jednu z nejčastějších forem úpravy péče o dítě. Děti mají právo na oba rodiče a to, že se máma a táta rozešli neznamená, že by mělo děťátko o jednoho či druhého rodiče přijít. Oba hrají nezastupitelnou roli v jeho životě už navždy. Jak to ale se střídavou péčí vlastně je? Nabízíme nejčastější mýty, které ve společnosti stále panují.
- STŘÍDAVÁ PÉČE - TÝDEN U MÁMY A TÝDEN U TÁTY
Může to tak být, ale paleta možností, jak upravit střídání u rodičů je pestrá. Dítě může být u jednoho tři dny, dva dny u druhého a naopak. Lze zvolit delší časové úseky nebo se přizpůsobit tomu, jak dospělí potřebují fungovat v práci. Není nutné, aby střídavá péče byla na sto procent 50 na 50, vždy hraje roli věk dítěte, jeho vazba na oba rodiče, časové možnosti rodičů i praktické záležitosti jako dojezdová vzdálenost či jejich směnný provoz v práci. Vše se dá ušít na míru rodičům a hlavně dětem.
- DÍTĚ CESTUJE MEZI DVĚMA DOMOVY
Ano, ve valné většině případů zůstávají rodiče ve svých domech/bytech a dítě mezi nimi pendluje. Lze to však pojmout i jinak. Rodiče, kteří mají mezi sebou dobré vztahy a jsou schopni oprostit se od antipatií, mají možnost vytvořit pro dítě prostředí v jednom z bytů a zde se u dítěte střídat. Kufr si tedy nebalí děti, ale rodiče. Tato forma má nesporný benefit v tom, že dítě má jeden domov, jednu postel, jedno zázemí (často to, ve kterém fungovali odjakživa jako rodina) a může pro něj být přirozenější, že občas zde o něj pečuje máma a občas zase táta. Velká zodpovědnost a náročnost je tedy na bedrech dospělých. Nesporně to není jednoduché, tato forma má úskalí ve finanční oblasti – rodič, který zrovna o dítě nepečuje, odchází do dalšího bytu (táta do vlastního, máma do vlastního) a pak tedy operujeme se třemi nemovitostmi. Lze však fungovat ve dvou bytech, kdy je naopak výzvou, jak nastavit další život rodičů – případné nové partnery a podobně. Lze využít výpomoci při bydlení u rodiny, nájemní bydlení a tak dále. Fantazii se meze nekladou a lze vymyslet spoustu variant, jak situaci řešit.
- STŘÍDAVÁ PÉČE JE NEJLEPŠÍ PRO VŠECHNY DĚTI A NAVŽDY
Ani střídavá péče není univerzálním a všespásným řešením pro všechny děti. Jedno dítě bude nadšené, že si týden užije tatínka v jeho prostředí, v jeho bytě, s jeho pravidly, s jeho typem vaření, s jeho stylem života a druhý týden si to stejné v jiné formě užije u maminky. Má oba rodiče, získalo novou perspektivu. Jiné, citlivější děti, ze střídání prostředí nadšené nebudou. Nebude se jim chtít týden co týden (či v jiném intervalu) balit batoh a přepínat mezi světem mámy a táty. Budou ze změn frustrované a budou potřebovat větší míru otevřenosti a komunikace mezi rodiči. Dopředu lze jen těžko říct, jak bude dítě reagovat. S tím souvisí mýtus č. 4.
- ROZSUDEK JEDNOU PRO VŽDY
Pokud si rodiče nejsou jisti, jak bude střídavka fungovat, mohou soud před vynesení rozsudku požádat o zkušební dobu, při které si všichni vyzkouší, jak zvolená forma péče bude fungovat a vychytají případné mouchy, které je dopředu nenapadly. Zároveň by bylo bláhové myslet si, že jeden rozsudek vynesený například ve čtyřech letech dítěte, bude fungovat až do jeho zletilosti. Dítě se mění, má jiné potřeby a přání a vždy je možná dohoda rodičů, či návrh na změnu poměrů tak, aby dítěti zase vše co nejvíce vyhovovalo.
- TÝDEN BEZ MÁMY/TÁTY
Někdy se stává, že lidé slepě dodržují rozsudek bez orientace na dítě – tedy, co je psáno, to je dáno. Ale co když Pepina chce v půlce týdne, kdy je u mámy zavolat tatínkovi a pochlubit se obrázkem, který nakreslila? Samozřejmě, že to lze! Když se potkáte ve městě a Pepina bude chtít skočit s maminkou na zmrzlinu, taky jí nezamáváte rozsudkem před nosem, protože „tento týden je přece u mě!“. Zdravý selský rozum, komunikace s dítětem o jeho potřebách a otevřenost rodičů jeden ke druhému, to je klíč.
- TĚŠÍM SE, ŽE HO/JI UŽ V ŽIVOTĚ NEUVIDÍM
Ne tak docela. V praxi bohužel fungují případy, kdy dítě opravdu putuje jako balíček a mezi rodiči panuje takové napětí, že si škvrně předávají před autem na parkovišti. Rozchod je pro dva lidi velmi bolestivá a těžká záležitost, ale pro dítě se jedná o naprosté zemětřesení jeho světa, kde jedinými majáky v moři jsou máma a táta. Proto je více než vhodné, aby při předání proběhlo pár zdvořilých vět mezi dospělými, aby volili věcnou a především slušnou komunikaci. Naprosto skvělé pak je, když lze přizvat jednoho rodiče do prostředí druhého, aby přechod pro dítě byl přirozenější a klidnější. Komunikace je v této formě péče naprosto zásadní.
- ROZSUDKEM TO KONČÍ
Právě naopak. Rozsudkem soudu či uzavřením dohody rodičů vše teprve začíná. Právě od tohoto okamžiku si všichni zúčastnění zvykají na nový styl života, a i zde je klíčové spolu otevřeně mluvit. Pokud to nejde, drhne to, skřípe to, je více než nutné zkusit to řešit. Nabízí se možnosti jako rodinná terapie (rodinou pro vaše dítě jste, rozchod nerozchod), mediace či poradenství.
Ať je to, jak chce, dítě se potřebuje v nové situaci zorientovat, osahat si ji, přenastavit své zvyky, získat pohodu v prostředí mámy i táty. Chce to čas a trpělivost na všech úrovních. Jak ale dítěti pomoci změny zvládat lépe? Ujištěním, že je milované a přijímané mámou i tátou a že ani jednoho z jeho nejmilejších lidí na této planetě neztrácí.
Autorka článku: Kristýna Posoldová, sociální pracovnice, kterou nejvíc baví práce s dětmi, rodiči a péče o mezilidské vztahy
